O knize: 2011 / Nejprve došlo k záblesku. Nebyl tam žádný strach. Bylo tam jen překvapení a zvědavost: plápolající záře vybarvila všechno kolem nepříjemně sytými barvami. Bílé světlo, pohlcující vše živé, ničilo svět obrovskou rychlostí. Dokonce jsem si myslel, že jsem cítil, jak usrkává, když mi rozdělil tělo. Pak nastala tma. Nebyl v tom čas. Nic nebylo. Byl jsem jen já a někdo poblíž. Lehce se mě dotkl, opatrně. Hladil ho po tváři nebo po prstech, jako by srovnával svou dlaň s mou. Neviděl jsem jeho tvář. Byl skrytý v šeříkovém oparu. Hladila jsem ho a snažila se konečky prstů pochopit, jaký je... Cítila jsem jeho úsměv na své kůži. A úsměv opětoval. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka, že se známe. Velmi známé.